Anglický trávník bude!

Tři roky je to ve vzduchu. Tři roky s tím otravuju. Tři roky znovu a pořád na úkor ostatních priorit toužím po jednom - kultivátoru.

Mé touhy byly vyslyšeny a jednoho dne v předjaří jsme narazili na fakt výhodnou koupi - benzínový pidi traktůrek značky Fortschritt, tedy zaručená německá kvalita, která je sice dnes již předmětem sběratelských vášní, ale my nepochybujeme, že nám ještě může udělat dobrou službu na tom našem pořád nějak nevyloupnutém dvoře.

Úkol je jasný - zorat, vybrat drny a bordel, rozhrabat, uvláčet, zasadit travní směs a pak už jen nastartovat deku, plavky a bezstarostně pobíhat bosky tam a zpět.

V bodě číslo jedna jsme uspěli. Jakžtakž s vypětím sil to hospodář zoral, nadávky, které u toho padly, citovat nebudu. V bodě číslo dvě jsme se zastavili. S vypětím sil hospodyně obírala drny a narazila na dvě bývalá ohniště a vše, co se v něm kdysi nespálilo. Takže popel smísený se střepy, hřebíky, železným kováním a čímsi dalším. H-U-M-Á-Č. Nadávky, které u toho padly, citovat nebudu. 

Nyní tedy přichází mezi-bod - prostě našetříme na bagr a kontyš, ať nám to vybere, odveze všechno někam hodně daleko a přiveze normální hlínu, kterou, nevím proč, zrovna my nemůžeme mít jen tak snadno. A pak tedy navážeme na bod s tou trávou, dekou a tak.